Poloha a současnost

 Vítá Vás obec Sepekov, která se rozkládá v malebném prostředí jižní části středočeské pahorkatiny. V okolí je mnoho lesů, říčky, rybníky, historické památky, které nabízejí ideální místa pro turistiku a odpočinek. Obec Sepekov patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Rozkládá se ve středočeské pahorkatině v severovýchodní části okresu. Je obklopena zemědělskou půdou a lesy v nadmořské výšce od 420 do 475m. Nejvyšším místem je zalesněný vrch Chlum - 534 m nad mořem.

Obec je snadno dostupná po silnici I. třídy č. 19 Tábor-Milevsko-Rožmitál pod Třemšínem a také po železniční trati Tábor-Písek-Ražice.

Sepekov má přibližně 1400 obyvatel. Je zde barokní kostel, základní škola, mateřská škola, obchody, služby, ubytování, restaurace a rekreační středisko. Součástí obce jsou osady Líšnice a Zálší. Obec je typicky vesnického charakteru bez místního průmyslu. Pracovní příležitosti poskytuje 5 km vzdálené město Milevsko, ale i Tábor, Písek, JETE Temelín. Převážná část ekonomicky aktivních obyvatel za prací vyjíždí.

Obec Sepekov se každoročně účastní soutěže vyhlašované Ministerstvem pro místní rozvoj "Vesnice roku". V roce 2002 byla obec oceněna za podporu podnikání Bílou stuhou v krajském kole této soutěže. Samostatně hodnocena je i místní knihovna, která je jediným kulturním centrem a zdrojem informací.

Internet v Sepekově a okolí
Chcete neomezené připojení k Internetu, zřízení a aktivaci ZDARMA? Při přechodu od konkurence 6 měsíců ZDARMA? Již od 166,- měsíčně!!!

Historie a památky

 Obec Sepekov patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Okolí Sepekova bylo osídleno již v době bronzové a železné, o čemž svědčí mohylová pohřebiště v lese Chlumu. Na sepekovských vrších nebo v lese Čábelky. Původně se držitelé dnešní obce a okolí nazývali pány ze Skalice (nedaleký vrch s údajným prvním osídlením). Z dochovaných dokumentu se dozvídáme, že Sepekov dostal v r. 1194 syn Vítka z Prčice jako dědictví. Psal se jako Vítek ze Sepekova.

První písemná zpráva o Sepekově je z r. 1243.

Dřívější dominantou Sepekova byl gotický kostel sv. Mikuláše. Věhlas sepekovského kostela Panny Marie vysvěceného roku 1733 se rozšířil zveřejněním několika zázračných uzdravení. Jedno z nich se připomíná kapličkou „Na Pokloništi“. Kronika obce je psána od roku 1914, do této doby byla součástí farní kroniky.

Do roku 1484 byli držiteli Rožmberkové, kdy panství prodali Zdeslavovi ze Šternberka. V roce 1530 patříval Sepekov k panství Bechyňskému a když v roce 1569 prodal Jindřich ze Švamberka panství bechyňské Petru Vokovi, zůstal Sepekov při Milevsku. Spolu s Milevskem přešel majetek od Švamberků na pány z Hodějova a po konfiskaci majetku Hodějovských po bitvě na Bílé Hoře 23. 1. 1623 přešel darem k panství kláštera premonstrátského na Strahově.

Dominantou a zároveň i nejvýznamnější církevní a architektonickou památkou obce je poutní kostel Panny Marie. Barokní stavba, jež se stala cílem mnoha procesí, pochází z let 1730 - 1733. Centrální stavba je oválná, s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží na západní straně. V kostele je hodnotné barokní zařízení, na hlavním oltáři je umístěn pozdně gotický deskový obraz Sepekovské Panny Marie. Kostel je obklopen ambity s kaplemi v rozích (1760 - 1767). Sochařská výzdoba pochází z okruhu I. F. Platzera z období kolem roku 1770.

Součásti obce

Líšnice

O obci Líšnice existuje velmi málo dokumentů či písemných zmínek. Zatím nejstarší objevená písemnost, která zmiňuje Líšnici u Milevska, pochází z roku 1480. Obec je ale dozajista starší.

Po třicetileté válce byla obec, stejně jako široké okolí, značně vylidněna. Podle záznamů z roku 1676 čítal počet osob 57, v roce 1841 měla Líšnice 335 obyvatel a v roce 1900 zde žilo již 406 obyvatel.
V obci je obchod se smíšeným zbožím a hostinec s tanečním sálem. Je zde i možnost ubytování. V Líšnici působí také různé spolky, jako hasiči, rybáři, svaz žen, zahrádkáři.
Pro návštěvníky v zimě jsou zde dobré podmínky k vyjížďkám na běžkách po okolí, v létě zase k pěším vycházkám nebo vyjížďkám na kole. Možnost koupání je buď v malém koupališti přímo ve vesnici, v nedalekém Číšnickém rybníku zvaném "Pytlák", nebo dojíždět k řece Vltavě cca 13 km.
V Líšnici se narodil sochař Břetislav Benda (1897 - 1983). Jeho díla jsou zastoupena v řadě sbírek u nás i v cizině, několik prací má i Milevské muzeum. Druhým líšnickým rodákem je pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk (1932).

Zálší

Zálší patřívalo za starších dob ke zboží bechyňskému. Roku 1457 patřilo Zálší Rožmberkům sídlícím na Příběnicích. V roce 1459 prodal Jan z Rožmberka platy ze Zálší Matěji Dubečskému z Dubče. Roku 1530 postupují bratři ze Štenberka Zálší Krištofovi ze Švamberka. Za třicetileté války je Zálší pusté, doslova se uvádí v knihách panství Opařanského, že je zarostlé lesem. Uvádí se, že někdy v té době bylo Zálší v majetku Čábelických ze Soutic. Dodnes se lesu východně od Zálší říká "V Čábelkách".

Dalšími vlastníky Zálší byli:
• 1623 - pražský kupec Jan de Vite
• 1628 - Anna Hozlauerová z Kalenic a na Olší - Františka Slavatová, vdova po Oldřichu Slavatovi z Chlumu
• 1667 - Jesuitská kolej v Jindřichově Hradci
• 1669 - Jesuitská kolej u sv. Klimenta v Praze
Nikdy však nepatřila celá vesnice jednomu pánovi. Roku 1673 patřili 2 sedláci k Milevsku a 3 sedláci a 2 chalupy k Opařanům. Roku 1789 patřilo 11 čísel k Opařanům a 6 čísel do Milevska. V té době mělo Zálší 77 obyvatel. Snad nejvíce obyvatel měla obec v 30. letech, uvádí se v roce 1930 23 domů a 131 obyvatel.
K 1.1.2003 bylo v obci 17 trvale hlášených obyvatel.