Tipy na výlet

Milevsko

 První písemná zmínka o Milevsku je z r. 1184. Tehdy zde bylo sídlo bohatého velmože Jiřího z Milevska, který zde v r. 1187 založil první klášter na jihu Čech. Klášter po následující období patřil k nejbohatším v Čechách a byl kulturním i hospodářským centrem rozsáhlého území. Roku 1420 byl klášter vypálen husity a většiny majetku se zmocnila šlechta. Panství bylo nejprve ve vlastnictví rodu Rožmberků, od r. 1543 Švamberků a od r. 1581 rodu Hodějovských z Hodějova, za nichž byl klášter změněn na panské sídlo.

Po Bílé Hoře byl roku 1622 klášter vrácen zpět řádu premonstrátů, a to Strahovskému klášteru. Nikdy však již nebyl samostatným opatstvím a nenabyl bývalého významu. Za císaře Josefa II. byl milevský klášter v roce 1785 zrušen a v majetku Strahova zůstal jako hospodářské středisko.

Vývoj městečka byl po dlouhou dobu těsně spojen s životem kláštera. Války, zejména třicetiletá, a morové epidemie v 17. a 18. století městečko i jeho okolí téměř zničily. Tak se stala tato oblast jednou z nejchudších v zemi, což platilo ještě na počátku 20. století. Rozvíjela se zde tradiční řemesla, především hrnčířství, převažovalo však zemědělství. V roce 1948 byl položen základní kámen pro stavbu Závodů na výrobu vzduchotechnických zařízení. Od počátku 50. let se tak město změnilo na průmyslové středisko. To ale přineslo úpadek beztak slabého zemědělství a vylidňování venkova. Situace se stabilizovala v 70. létech 20. století a poté s rozvojem podnikání po roce 1990.

K významným milevským osobnostem patřil zakladatel kláštera Jiří z Milevska (2. polovina 12. - asi polovina 13. stol.), první opat Jarloch (asi 1165 - 1228; nebyl zdejším rodákem), spisovatel Jiří Mařánek (1891 - 1959), malíř Karel Stehlík (1912 - 1985) nebo vojenský letec, příslušník československého odboje ve Velké Británii Jan Jeřábek (1919 - 1942).

Typickým zvykem jsou masopustní maškarní průvody, jejichž tradice se - s krátkými přestávkami - udržuje od 60. let 19. století.

Milevské muzeum

Milevské muzeum sídlí v areálu kláštera premonstrátů na severním okraji města Milevska. V červenci 2001 byla v prostorách muzea otevřena nová expozice s názvem Dotyky tisíciletí, která je průřezem dějin města a kláštera. V nově zpřístupněných přízemních prostorách bývalého barokního konventu je možno vidět archeologické nálezy z kláštera i města, ukázku jedné z pecí milevské stavební huti, dobová platidla řádový oděv.

Klášter premonstrátů

Nejstarší klášter českého jihu z konce 12. století. Klášterní budovy byly zřejmě dokončeny v první čtvrtině 13. století, jejich románské jádro je zachováno dodnes. V západním barokně přestavěném konventu je umístěno regionální muzeum. K rohu kostela přiléhá "opatská kaple" z druhé poloviny 13. století. V areálu kláštera jsou další stavební památky.

Kostel sv. Jiljí

Tribunový kostel sv. Jiljí je písemně doložen již r. 1184. Z původního románského kostela se zachovala mohutná zvonice a severní stěna se schodištěm v síle zdiva. Kostel goticky přestavěn ve 14. století. Sakristie a kněžiště zaklenuto unikátní žebrovou klenbou (tzv. milevského typu), malby na klenbě ze 16. století.

Synagoga v Milevsku

Byla postavena v roce 1914 a má neobvyklé a cenné průčelí s kubistickými prvky. Pamětní desky připomínají genocidu židů za 2. světové války. Uvnitř je zachována původní úprava čelní stěny včetně schránky na tóru, před ní je umístěn moderní křesťanský kovový kříž. Budova slouží jako kostel Církve československé a její vnitřní uspořádání je dobrým příkladem náboženské tolerance a spolupráce.

Kostel sv. Bartoloměje

Novorománská stavba z r. 1866 na náměstí byla zbudována na místě starého kostelíka z přelomu 15. a 16. století.

Písek

Na břehu řeky Otavy založili čeští králové v polovině 13. století hrad a město Písek. Díky těžbě zlata i čilému obchodnímu a výrobnímu ruchu město rychle vyrostlo a těšilo se přízni panovníků Přemysla Otakara II. a Václava IV., kteří zde bývali častými hosty.

Od 14. století bylo centrem rozsáhlého kraje, který se nazýval Prácheňský. V první polovině 15. století hrálo důležitou úlohu mezi obránci kalicha. Počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo.

Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů i Mekkou houslistů. Stává se též - jako město v moři lesů - vyhledávaným letoviskem a oblíbeným cílem turistů. Historické centrum Písku je nyní vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Dnes je Písek přitažlivým, moderním městem s počtem obyvatel okolo 30-ti tisíc. V Písku pevně zakotvila i některá masmédia - vycházejí zde nejedny noviny, vážící se k němu, od poloviny 90. let má své vlastní rádio, pravidelně se zde konají hudební akce určené vícero stylům; kolem města vede již několik let silniční obchvat, čímž se výrazně ulehčilo centru atd.

Písek má dnes ale i další možnosti vyžití, zábavy a poznání. Kdo holduje např. pohybu, může navštívit četná sportoviště; ať už plavecký či zimní stadión, sportovní halu, tenisový klub či několik fit center a mnohá další. Ti, kdož dávají přednost umění, poznávaní, ale i oddechu, si jistě přijdou na své kupříkladu ve Výstavní síni "Portyč", Galerii PP, v Kulturním klubu, kinech apod.

Město Písek s jeho okolím patří dozajista mezi (v našem kraji) nejzajímavější a tudíž i nejznámější místa hodná poznání (i uznání) a snaží se o to, aby se všem návštěvníků ukázal v tom nejlepším světle a nabídnul jim vše, čím se může pochlubit a zalíbit.

Gotický most v Písku

 Nejstarší dochovaný most v Čechách, vystavěný patrně ještě před koncem 13. století. Po mostu v německém Regensburgu je také nejstarším dochovaným mostem na sever od Alp. Zbudován byl již ve třetí čtvrtině 13. století, ale písemné prameny se o něm zmiňují až roku 1348.Výzdobu mostu tvoří pískovcové sochy z 18. století. V letech 1996-8 proběhla generální oprava mostu, mj. byly zpevněny jeho pilíře. Při povodni v srpnu 2002 voda dosahovala 2 m nad mostovku. Po jejím opadnutí bylo zřejmé velké poškození památky. Díky velkému úsilí všech zainteresovaných i veřejné sbírce na opravu mostu byly opravy mostu dokončeny již v květnu 2003.

 

 

 Městský ostrov

 Vznikl usazováním písku před velkou zátočinou řeky dříve než byl vybudován jez pod hradbami. Již v 18. století byl spojen s činností sboru ostrostřelců. Ti zde měli střelnici, kuželník a pivní šenk, v přízemí hostince byla velká tančírna a v prvním patře spolková místnost. Dnes je ostrov oázou zeleně sloužící jako místo zábavy, odpočinku a sportu nedaleko historického centra a je vybaveno minigolfem, dětským hřištěm, venkovním i vnitřním posezením.

 

 

 

Židovský hřbitov

Hřbitov byl založen v roce 1879. Poslední pohřeb zde byl zaznamenán v roce 1942. Židovský hřbitov byl v minulosti značně poškozen a uvažovalo se o jeho zrušení. Do současného pietního stavu byl upraven v letech 1991-93. Klíč od hřbitova je možno si vypůjčit v Infocentru Písek, hřbitov se nachází na okraji města při příjezdu z Prahy.

Městská Elektrárna

Vodní elektrárna v Písku je nejstarší zařízení tohoto typu v Čechách zbudované v roce 1888. Elektrárna byla zřízena pro velký úspěch osvětlení centra města Františkem Křižíkem 23. června 1887. Písek se stal prvním městem v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením. Je umístěna v budově bývalého mlýna, objekt a jeho zařízení v podstatě odpovídají stavu ze začátku 20. století. Po rozsáhlé rekonstrukci byla elektrárna v roce 1994 znovu zprovozněna a v jejích prostorách v červnu 1997 otevřena muzejní expozice. Elektrárna královského města Písku je technickou památkou.

Děkanský kostel narození panny Marie

Trojlodní stavba z poloviny 13. století, původně s dvojicí stejných věží. Jedna z nich byla po roce 1489 zvětšena a nyní dosahuje výšky 70 metrů. Shoda architektonických forem prozrazuje, že kostel byl dílem huti, která pracovala na píseckém hradě a na paláci hradu Zvíkova. Kostel je přístupný v době bohoslužeb a mimo ně je možný pouze náhled do vnitřních prostor za hlavním vchodem.

Tábor

 Tábor je jihočeské město se slavnou historií a množstvím architektonických památek i přírodních krás. Je neodmyslitelně spojeno s husitským hnutím a jeho velkými osobnostmi – zejména Janem Žižkou z Trocnova, spoluzakladatelem husitského Tábora.

V místech, kde stávalo původní přemyslovské Hradiště, založili husité r. 1420 opevněné město s biblickým názvem Tábor. Odtud pod vedením hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého vedli své vítězné výpravy. Zrod táborské obce je spjat se jménem Jana Husa, velkého reformátora katolické církve. Po porážce husitů získal Tábor r. 1437 z rukou císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium, jež obci udělovalo statut královského města. Od těch dob uplynulo v řece Lužnici hodně vody, avšak zachované zbytky rozsáhlého opevnění a malebná zákoutí Starého Města stále připomínají bohatou minulost na každém kroku. Dnes je historické jádro díky unikátnímu systému zástavby a množství zachovalých památek městskou památkovou rezervací.

Husitský Tábor nejlépe poznáte, když navštívíte mezinárodní festival - Táborská setkání, pořádaný každoročně v polovině září. Rozmanitý program, ve kterém si jistě vybere každý návštěvník, se inspiruje bohatou historií města. Nenapodobitelnou atmosféru středověku podtrhuje pochodňový průvod a ohňostroj.

Tábor se stal díky rozsáhlé stavební a průmyslové činnosti moderním městem, jehož význam přesahuje hranice regionu. Aglomerace Tábora, Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí vytváří druhou největší koncentraci obyvatel i hospodářských aktivit v jižních Čechách. Tábor je se svými 40 tisíci obyvateli druhým největším městem v Jihočeském kraji. Najdete zde divadlo, kino, muzeum, řadu galerií a výstavních síní, zimní stadion, plavecký stadion s aquaparkem, nemocnici a 12 středních škol.

Husitské muzeum Tábor

Expozice Husitského muzea, nazvaná Husité, je umístěna v působivých prostorách pozdně gotické budovy táborské radnice. Výstavní sály seznamují návštěvníky s kořeny husitství, osobností reformátora katolické církve Mistra Jana Husa, vznikem Tábora, neporaženým husitským vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova a také válečnými zbraněmi a dobovými dokumenty.

Táborské středověké podzemí

Vznikl usazováním písku před velkou zátočinou řeky dříve než byl vybudován jez pod hradbami. Již v 18. století byl spojen s činností sboru ostrostřelců. Ti zde měli střelnici, kuželník a pivní šenk, v přízemí hostince byla velká tančírna a v prvním patře spolková místnost. Dnes je ostrov oázou zeleně sloužící jako místo zábavy, odpočinku a sportu nedaleko historického centra a je vybaveno minigolfem, dětským hřištěm, venkovním i vnitřním posezením.Komplex podzemních prostor a chodeb představuje zvlášť vyhledávanou táborskou raritu. Dnes hojně navštěvovaná památka vznikala od 16. století hloubením sklepů, nazývaných "lochy", pod jednotlivými domy v historické části Tábora na Starém městě. Mnohé ze sklepů byly postupně propojeny a vytvořily jakýsi podzemní labyrint, v němž však i při nejlepší snaze lze jen stěží zabloudit. Vzhledem ke stálé a poměrně nízké teplotě i ke stálé vlhkosti sloužily sklepy k uskladnění potravin, především piva. V případě ohrožení města nepřítelem nebo velkými požáry je obyvatelé využívali také jako bezpečný úkryt. Část podzemních prostor, vinoucích se pod Žižkovým náměstím v délce 650 m, byla po druhé světové válce zpřístupněna veřejnosti. Vstup do podzemí se nachází v Husitském muzeu, v budově pozdně gotické radnice.

Bechyňská brána a vyhlídková věž Kotnov

Dominantu nejstarší dochované architektonické památky v Táboře představuje z daleka viditelná věž Kotnov, nazývaná podle bájného zakladatele hradu. O původu a stáří hradu se vědci dodnes přou. Nejstarší písemná zmínka spadá do roku 1370, ale je skoro jisté, že k založení hradu došlo již někdy ve druhé polovině 13. století, za vlády českého krále Přemysla Otakara II. K hradní věži přiléhá jediná dosud stojící městská brána, zvaná Bechyňská. Dochovala se v téměř původním stavu z doby po roce 1420, kdy se začalo s její výstavbou. V působivém prostředí jejích gotických interiérů je umístěna stálá expozice s názvem Život a práce středověké společnosti.

Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor

Na místě dnešního děkanského chrámu stával do poloviny 15. století dřevěný kostel, jenž připomínal dobovým zahraničním návštěvníkům spíš stodolu. Ke stavbě nové důstojnější svatyně se přistoupilo někdy koncem 15. století. Návštěvníci, kteří chtějí mít Tábor jako na dlani, mohou zdolat 250 schodů na kostelní věž vysokou 87 metrů, kde je čeká krásná vyhlídka.

Poutní kostel Klokoty

Byl založen kolem roku 1700 v místě bývalého gotického kostelíka a za přispění bohatých mecenášů z významných šlechtických rodů i z řad táborských obchodníků budována bezmála třicet let. Krásu umělecky vysoce hodnotné barokní stavby podtrhuje její sepětí s okolní přírodou. Jedna z nejcennějších kulturních památek v regionu tak právem snese srovnání s největšími skvosty architektury evropského baroka. Klokoty představují také cíl oblíbených vycházek. Z Kotnova přes Holečkovy sady, sem vede křížová cesta. Poutní kostel stále slouží i původnímu účelu, neboť vždy na konci léta se zde konají bohoslužby za účasti velkého počtu návštěvníků z blízkého i vzdáleného okolí.

Zámek Orlík

 Kdysi stával vysoko nad údolím řeky Vltavy, nyní jen pár metrů nad hladinou Orlické přehrady.

Hrad byl založen kolem poloviny 13. století. Tvořil jej nejprve nevelký palác, chráněný z přístupové strany hradbami a trojicí obranných věží.

Požár, který Orlík zničil roku 1508, a následné vymanění hradu z manských závazků podnítilo rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu. Asi před rokem 1588 vlašský mistr Augustin Orlík renesančně upravil.

Zásadní posílení významu Orlíku přinesl počátek 19. století, kdy si jej zvolil kníže Karel Schwarzenberg za sídlo.

Po požáru roku 1802, který narušil a pozdržel práce při probíhající zásadní přestavbě, projektované K. J. Langem, došlo ke zvýšení celého zámku o další patro. Tato rekonstrukce dala zámku romantickou gotizující úpravu, kterou ovšem dále zdůraznila renovace fasád v letech 1860-1862.

Bohatě vybavené zámecké interiéry jsou ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál , jehož vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn zhotovil v letech 1882 -1884 Jan Teska. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Na zámku je také zastoupen empírový styl a to především nábytkem, který si přivezl Karel Schwarzenberg z Paříže.

Kontakt

Tel. 382 275 101
e-mail: zamek_orlik@volny.cz

Otevírací doba

duben, říjen – 9.00-16.00 hodin
květen, září – 9.00-17.00 hodin
červen, červenec, srpen – 9.00-18.00 hodin
Hlavní turistická sezóna trvá od dubna do října, kdy je zámek otevřen každý den s výjimkou pondělí. Na rozdíl od ostatních hradů a zámků je zde otevřeno i po dnech státních a církevních svátků.

Prohlídka zámku trvá 50-60 minut, poslední prohlídka začíná hodinu před skončením otevírací doby. Prohlídky se konají v hlavní sezóně zhruba v desetiminutových intervalech, v okrajových měsících pak v intervalech 15 až 20 minut. Nad rámec uvedené doby je možné Orlík navštívit po domluvě se správou zámku.

Zvíkov


Úzké území nad soutokem řek Vltavy a Otavy bylo osídlené od pradávna. Obranné možnosti skalnatého ostrohu s takřka kolmými stěnami a s přístupem po úzké šíji zřejmě ocenili i poslední Přemyslovci, kteří zde hrad založili. Jeho počátky však nejsou doloženy písemnými prameny.

Nejprůkazněji je historie postupného budování Zvíkova spjata s dobou vlády Václava I., kdy je roku 1234 poprvé uváděn zvíkovský purkrabí Konrád z Janovic. K založení hradu, který je znám pod jménem Klingenberg, zřejmě došlo nedlouho předtím, patrně ještě koncem vlády krále Přemysla Otakara I.

Nejstarší dochovanou stavbou hradního areálu je masivní čtverhranná věž z bosovaných kvádrů, které jí daly jméno – Hlízová. Tato náročná, v přízemí i patře klenutá věž, byla zamýšlena jako nárožní objekt, k němuž se z obou stran měla přimykat palácová křídla. Za vlády krále Václava I. bylo postaveno křídlo pod kaplí.

Dnešní půdorysnou podobu a výstavnost získal vnitřní, tzv. Královský palác, za vlády Přemysla Otakara II. Tehdy se stal pětibokým, lehce nepravidelným palácovým komplexem, ze všech stran obestavěným patrovými křídly s množstvím nádherných místností, poskytujících královskému dvoru patřičný komfort. K propojení jednotlivých obytných i reprezentačních místností sloužil monumentální klenutý arkádový ochoz. V severním a západním křídle byly obytné místnosti, východní křídlo vyplňoval velký reprezentační sál se šesti poli křížových kleneb. V patře jižního křídla vznikla jedna z nejkrásnějších prostor české rané gotiky – hradní kaple sv. Václava.

Královská stavební huť se podílela i na budování vnějšího opevnění. Jižní přístupovou stranu zpevnila mohutná útočištní věž – bergfrit, která byla na straně očekávaného útoku protažena v mohutný břit. Na rozdíl od většiny soudobých hradů byl Zvíkov hradem průchozím. Od jihu se do něj vcházelo čtverhrannou Píseckou branou, chráněnou ještě padacím mostem, od severu pak branou Železnou, tvořenou portálem v mohutné hradbě.

Ke konci přemyslovské vlády hrad spravoval Bavor III. ze Strakonic jako jediný purkrabí a dohlížel i na činnost královské stavební huti. Zavražděním krále Václava III. roku 1306 vymřel rod Přemyslovců po meči a hrad se dostal do zástavní držby Jindřicha z Rožmberka. Teprve roku 1337 vykoupil markrabí Karel Zvíkov ze zástavní držby a dal hrad důkladně opravit. Tehdy již měl hrad i hradbami opevněné podhradí s vlastním kostelem sv. Mikuláše.

Za husitských válek byl roku 1429 Zvíkov po čtyři měsíce obléhán husitskými vojsky. Ačkoli se průlom hradeb nepodařil, byly budovy střelbou značně poškozeny. Brzy poté směnil císař Zikmund Zvíkov s Oldřichem z Rožmberka za jiné rožmberské majetky a nový majitel dosadil na Zvíkov svého nejschopnějšího purkrabího Mikuláše Krchlebce. Poškození hradu si vyžádalo rozsáhlé opravy hradebního systému.

Kontakt

Hrad Zvíkov
398 18 p. Písek
Telefon: 382 285 676
Email: zvikov@volny.cz